pondělí 31. prosince 2018

PF2019: přeju nám, každému a všem,



Ještě jeden úryvek povídání z feedbacku 27. 12. 2018


(...) možná stačí jen vědět, že tam někde stále jste, že stránky jsou stále živé, jako Vaše práce atd.

Právě jsem skromně přispěla na knihu (...)

Pro mě je to téma moc těžké, stránkama se prokousávám moc pomalu, musím si to nadávkovat.
Ale jsem za ně moc vděčná.(...) takových příběhů asi znáte hodně.
Pro mě je důležité to, že je mi velmi blízké Vaše uchopení toho všeho, včetně jakoby duchovní stánky člověka. (...) celé to povídání o odvaze a sebeúctě mě hodně oslovilo.
Myslím si, že většina žen, které něco takového třeba v manželství zažívají, trpí na chronické pocity viny, a ty jakoby chtěly celým tím prožitkem utišit.
Co mě ale v tom tématu hodně děsí,  tak je to celkové odmítání společnosti, jakoby to téma neexistovalo, nebo taky - nesmí existovat.
Sama jsem v tomto zažila hodně zklamání. Kdysi ve 20-ti - tehdy jsem chodívala k psycholožce kvůli smrti otce, kterého jsem moc milovala . Smrt jsme zvládly, smrt je pro společnost ještě přijatelná, ale jakmile jsem potřebovala mluvit o matce, okamžitě to bylo znehodnoceno a obráceno proti mě, a opět jsem se cítila vina já.
Ale uvědomuju si problém i na své straně, v tom, že jsem to vše nikdy neuměla správně popsat, označit.., že nevím vlastně co je správně, co je ještě v normě. Ani tehdy jsem to neuměla popsat, a zřejmě i proto jsem se dostala do tak zhoubného vztahu, který mám.
Jakási mlhovina, která dokáže vše smazat, nebo omluvit. Možná jsou za tím i ty výmazy z paměti, které zmiňujete Vy...raději.

A nejen já mám takové zkušenosti s psychology nebo psychiatry. Mám kamarádku, (...). Nakonec ale naštěstí pomoc našla. Přesto, je mi z toho tak nějak smutno, a uvědomuju si, že jediný, který v tom něco zmůže, jsem já sama, přes úplné pochopení situace.

A v tom jste Vy obrovská pomoc. Otvíráte oči, a ukazujete konkrétní možnosti na cestu ven.
(...)
Chtěla jsem vlastně jen přidat tuto svoji trošku, moc poděkovat...
a popřát hodně sil do další práce..a ať tento oheň nikdy nezhasne ☼

S pozdravem a přáním, ať je srdce žen, které mají podobné zkušenosti,  stále naplněno pocitem, že si lásku zasloužíme, a taky ne-vinností :-)

XX


Dobrý den, paní XX,

děkuji moc za podpoření blogu







a taky děkuju za sdílení Vaší zkušenosti a za tu otevřenost, které si vážím, protože ono to taky není "jen tak" o těhle věcech mluvit. Možná i proto to třeba vypadá, že "se o tom mlčí".

Existuje velice mnoho knížek k tématu, nejsou nijak těžké, čtou se dobře, jsou určené široké laické veřejnosti - resp.obětem a přeživším. Jenom nejsou v češtině, to je jediná chyba, že nás náš jazyk izoluje. Dá se vybírat ale z velké nabídky, já jdu teď do tohoto kousku: https://www.amazon.com/dp/B07KFM53DP/ref=sspa_dk_detail_3?psc=1

Ne každý psycholog je zároveň dobrý terapeut a ne každý terapeut rozumí zrovna tomu našemu problému. (...) To povzdechnutí že "se o psychopatech neví a že se dělá že neexistují", to slyším pořád a od všech. Je určitě důležité dávat si pozor, kde a u koho tu pomoc hledám. Měla by to být specializace toho terapeuta. Nemám kontakty. Hodně odkazuju na Bílý Kruh Bezpečí (s tím že snad dotyčného nasměrují) a potom vlastně na to, co dobře fungovalo právě u mě - a to je právě to věnovat se sobě, mít sebe v pořádku, uznat sám sebe jako lidskou bytost, která se vyvíjí. A je moc důležité, aby se vyvíjela na svobodě. Aby měla možnosti a volby. A starat se spíš o sebe, dělat víc toho, co funguje, zatímco psychopaty mít spíš "u pr**le" (pardon).

Proto je mi tak příjemný třeba https://www.youtube.com/watch?v=MefxpgjlW6w&t=4831s , ale chápu, že to nemusí vyhovovat každému, že to není třeba zrovna Váš šálek kafe :)

Píšete: " Přesto, je mi z toho tak nějak smutno, a uvědomuju si, že jediný, který v tom něco zmůže, jsem já sama, přes úplné pochopení situace."  Každá si říkáme "já sama", někde, a ono to tak je - ale zároveň vlastně všechny (a všichni dohromady) sdílíme tutéž zkušenost se zlem, které je skutečné a hledáme dobro, které nejenže je stejně skutečné, ale má hojivý účinek a má moc vítězit.

 Píšete pro mě úplně srozumitelně a dáváte mi hodně nápovědy, jak bych k tomu psaní měla asi přistupovat, aby to - nám všem - k něčemu bylo.

Děkuju

Vaše Helena

Kousek povídání z feedbacku 30.12.2018


Ďakujem za stránky. Prečítal som si väčšinu článkov. Mám podobnú osobnú skúsenosť s osobou, ktorá splňuje všetky znaky. To, čo som zažil v roku 2012 by som anglicky nazval “life changing experience”. Realita bola krutá so všetkými následkami, ale s odstupom času poznatky vyplnili obrovskú medzeru v mojom vedomí a cítim sa o dosť silnejší ( všetko zlé je na niečo dobré ).

Psychopatia je podľa toho čo som si pozbieral za posledných 6 rokov stale dosť tabu téma. Nikto o tom poriadne nič nevie. Príde mi to až že ako keby niekto mal úmyselne záujem, aby ľudia o tom nevedeli. Ak sa niekde psychopatia spomína, je to prezentované ako americký film, nie tak ako skutočný psychopat pôsobí v spoločnosti. Nie som nábožensky založený, ale ak sa v biblii spomína zlo v abstrakcii, tu je veľmi konkrétne a definovateľné. Psychopat nie je človek, je to parazit a nenapraviteľný škodca. Prokurátorovi som označil túto osobu ako osobu, ktorej cieľom je sústavné poškodzovanie ostatných občanov, príprava a vykonávanie rôznej protispoločenskej činnosti. Jeho ústredným motívom je prinútiť ľudí robiť to, čo chce on ( kontrola ) a požierať pritom ich energiu, city a hlavne peniaze. Štátne orgány nechávajú tieto osoby behať, pretože neexistuje funkčný a zákonný mechanizmus na ich usvedčenie a preukázanie poruchy, ktorá po plnom rozvinutí môže mať hlboké a rozsiahle dôsledky na životy ostatných zdravých občanov.  Je to veľká chyba.

Určite si v literatúre všade čítala, že najlepšie riešenie pri stretnutí s psychopatom je útek. Pre normálnych ľudí  rozhodne toto platí. Ja však nezdieľam tento názor. Vnímam to tak, že akonáhle mám unikátnu vedomosť, mám zodpovednosť nad tým, aby toto zlo ďalej neubližovalo. Čo by si dala za to, ak by Ťa niekto varoval pred takouto osobou? Možno by si jej ani neverila…čo je moja skúsenosť ( varujem ich, ale oni mu aj tak podľahnú neskôr a potom mi ani nepovedia že sa to stalo ).

(...)

(...)

děkuji za dopis a za sdílení. Je těžké zlu zamezit v působení. Protože je skutečné. Neznám jiný způsob, než předávat informace - můj malý pošetilý příspěvek je můj blog. Existuje velmi mnoho literatury k tématu, ale ne v češtině/slovenštině. Možná to nejlepší, co můžeme udělat, je být v pohodě, mít v pořádku sebe a nebát se sdílet svou zkušenost, pokud o to ale druhá strana stojí. To, že někdo nevěří a nechápe, to je zkrátka zase součást jeho (její) zkušenosti.


Vybavujete si, v které řecké báji je ta scéna se štítem, který odráží obraz medůzy? Přijde mi to jako takový archetypální obraz k tomuhle tématu. Setkání s psychopatem je paralyzující - podobně jako pohled medůzy.

Do nového roku štěstí, mír a pokoj.

Helena




sobota 29. prosince 2018

Jen tak na okraj - proč si vás predátor vybere v práci


Predátoři si vybírají cíle, které mají něco, co oni sami nemají, co je mimo jejich vlastní schopnosti a možnosti. Predátor se zaměřuje na ty, kteří jsou něčím skvělí. Ať už jde o vědomosti, dovednosti, reputaci a oblíbenost, fyzickou krásu, peníze nebo o něco úplně jiného, jakmile si predátor vybere cíl, zaměří se primárně přesně na ty kvality své oběti, které jsou "tak nemožně iritujícím způsobem skvělé". Jedním slovem? Žárlivost. 

Znáte ten český výraz: "Aby sousedovi koza chcípla"?

Predátoři nejsou schopní nést některé pozitivní atributy, jenže sami sebe potřebují považovat za nejlepší. V jejich mysli existuje pro tuto situaci jediné řešení: zničit pozitivní kvality své oběti.

Jak se toho pokusí dosáhnout? Připomíná to šachy. Pachatelé psychického násilí potřebují naaranžovat všechno a každého na dané místo tak, aby to nejlépe posloužilo jejich plánu: aby jedině oni sami mohli vyhrát. Bez ohledu na ztráty všech okolo. Predátoři jsou schopní potopit firmu jen proto, aby "vyhráli".

Snadno to můžete pozorovat právě někde v zaměstnání: vidíte, že tam, kde to funguje efektivně, lidi spolu vychází a práce přináší výsledky, najednou úplně nepochopitelně dochází k přeskupování sil a moci: "Jo jo, pracujete na jedničku, je to skvělý, ale teď to uděláme jinak.."  Lidi, pracovní místa a jejich čas, mění pozice - přesně, jako když někdo podvádí a přesunuje si figurky na šachovnici. Predátoři neberou žádný ohled na to, jaký jejich "přesuny figurek na šachovnici" mají vliv na životaschopnost celku a na nějakou smysluplnou budoucnost pro kohokoli dalšího. Proto si všichni kolem nich musí dát tak zatraceně dobrý pozor na to, aby své nejlepší zájmy před predátorem vždy ukryli. Důležité a dobré věci ve vašich životech se musí odehrávat mimo šachovnici predátora!

Ti predátoři, na které můžete narazit v zaměstnání, používají s oblibou "mazané" metody, aby podkopali úspěch své oběti. Tak se vám může stát, že najednou nesmíte pracovat na svém místě, musíte práci odvádět jinde, třeba někde v zasedačce, kam lidi chodí sníst svůj oběd, místo toho, abyste byli u svého stolu. Pokud je náplní vaší práce aktivní telemarketing, musí vás nejprve napadnout, že se dotyčný nadřízený asi zbláznil. Zeptáte se, k čemu to má být dobré, a dozvíte se, že to je abyste se "mohli lépe sbližovat s kolektivem" - což je vysvětlení úplně dementní, protože zaprvé je jasné, že budete rušeni. Aktivní telemarketing není sranda a není pro každého. Zadruhé jste znejistěni, protože to prostě nechápete. Zatřetí: násilím ještě nikdy dobré vztahy nevznikly.

Klaďte si otázku: "Komu to nejlépe poslouží? Od koho to skutečně vzešlo?"  

A připravte se na následující:

Pokud si vás predátor našel v práci, bude to on/ona kdo vám zásadně nebude předávat informace, abyste mohli správně plnit své úkoly. To abyste se vzápětí mohli dovědět, že je to vaše vina, že něco není hotovo. Načež dostanete více úkolů, nejlépe i těch, které původně nebyly ani vaše. Taky se dozvíte, že to, že vás někdo jednou za půl roku pustil k doktorovi na kontrolu, je vlastně firemní benefit a velký ústupek ze strany vedení, čehož si máte vážit. A tak podobně v tomto duchu.

Sledujte vzorec: Když si řeknete o informaci, kterou k práci potřebujete, nebo o pomoc, a dočkáte se trestu.

Tohle zneužívání moci není skryté vždy -  někdy je agresivita úplně odhalená, se vším tím řvaním a ponižováním na veřejnosti a tak. Někdy jde o metody subtilní, kdy zůstáváte s otevřenou pusou a nechápete, co se vlastně děje. Bez ohledu na formu, kterou toto násilí zakusíte, výsledek je vlastně stejný: zmocnila se nás úzkost do té práce vůbec chodit. Motivace mizí a začínáte pokukovat po inzertních portálech, kdo by s vámi tak mohl zacházet lépe někde jinde.

Co to pro predátora znamená někoho ničit? Úlevu. Když se daří. A taky, pochopitelně, je to pro něj zdroj zábavy. Zakouší opojný pocit moci. Samé příjemné věci - pro psychopata. A oběti to nedochází, cítí se slabá. Opak je ale pravdou. Kdyby neměla něco skvělého, co predátor nikdy mít nebude, nebyla by dost důležitá, aby jí predátor věnoval vůbec pozornost.

Když ale setrváte a situace se zvrtne dostatečně, zjistíte, že prostředí, ve kterém pracujete, je vlastně toxické. Jakoby vztahy mezi lidmi ovládalo nějaké otrávené neviditelné podhoubí. Jedno z obvyklých témat toxické skupiny je, že svou oběť nechtějí poznat. Predátor mezi nimi vybere obětního beránka. Zasažená skupina pak společně vykonstruuje jakousi démonickou personu, falešný obraz, aby měli vůči komu zaměřit svou agresivitu. Vytváří si "obětního beránka" utkaného z projekcí! Obavy, pocity viny, různé vlastní potlačené zlé stránky ožívají v této imaginární postavě. Různé problematické osobnostní rysy lidí v toxické skupině jsou pečlivě externalizovány: "To je on. To je náš obětní beránek. Však už jsme to pečlivě spolu probírali. Bez něj."

Mají-li nepřítele, mohou teď ospravedlnit své nepřátelské projevy. Získávají také pocit, že Teď konečně oni jsou ti dobří, teď konečně se sjednotili. Jinými slovy: toxická skupina je dysfunkční a pohromadě ji udržuje pouze obraz domnělého nepřítele. Predátor sleduje, co se děje na šachovnici, a je to vzrušující, je potěšen: "Jaká krásná hra".

Odstraňte z takové dysfunkční skupiny nepřítele, a pořídí si dalšího.
Odstraňte z ní predátora, a skupina nebude mít potřebu mít nepřítele.

Zní to skoro jako vtip, že nepřítel je jen obětní beránek - osoba, která neexistuje, ale pevně se v ni věří. O skutečného povaze člověka v rouše "obětního beránka" neví dysfunkční skupina vlastně nic. A ten v roli obětního beránka? Ten je na tom vlastně nejlíp - stačí odejít. Skutečnými vězni jsou ti, kteří zůstávají s predátorem.







sobota 30. června 2018

Občas přijde feedback.. ten z 28.6.2018 vypadá takhle:

"Dobrý den, v první řadě vám chci poděkovat... Poděkovat za záchranu života.  Když jsem kdysi poprvé narazila na tyto stránky  bylo to něco jako vyhrát jackpot! Tenkrát mi tady chybělo to odpovědní okénko a určitě bych vám psala tenkrát tu prosbu o radu. Okénko tady nebylo  tak jsem to tady pročítala pořád dokola a postupně jsem chápala víc a víc v jakém přesně jedu vlaku. Postupem času jsem přišla i na způsob jak se z toho dostat ale byla to hodně složitá cesta, na které jsem pochopila mého drahého psychopata a naučila jsem se nehrát s ním tu hru. Šlo to těžko  ale po tom co jsem dokázala a přišla na způsob jak donutit psychopata aby ze mě \" lezl po zdi\" jak sám říkal. Pochopila jsem že mám vyhráno a  klíč k úspěchu je vědět kde stojím. A vědět kde stojí on a kdo z něho mluví. Jenom pravda a láska dokáže tyto divy. Důležité taky je se nebát, dokázat překonat svůj strach! Vím že když se to napíše zní to hrozně moc jednoduše  ale bez toho to nejde. Příběhy setkání a život s psychopaty je na sepsání románu  nebo možná na seriál.. . Je toho hodně .. Ale já vím že všechno špatné je pro něco dobré a jsem vlastně za to ráda kam jsem se posunula. Dokázala jsem přijít na způsob jak zlomit čerta... Ten návod se tak nějak špatně popisuje  ale funguje jak svěcená voda... Mějte se krásně a pište další poznatky a příběhy lidí,, tyto stránky mají smysl a držím palce. M."

sobota 16. června 2018

Obsah přibývá..



Máme další kapitolu: 3.3. Co predátoři dělají a jak vás dostanou.

To nejdůležitější, co ve vztazích potřebujeme, je mít jasno:


"Žiju jako v hororu." napsal mi jeden člověk.